PŘÍRUČKA K UČIVU
22. 4. 2011
VII. Náměty pro další činnosti
Terénní vycházky a exkurze
Terénní vycházky a exkurze jsou naprosto nezbytnou součástí kvalitní výuky přírodopisu či biologie. Jsou však náročné nejen na přípravu, ale i na vlastní provedení. Kromě návštěv atraktivních lokalit (rybník, les, louka) lze vřele doporučit také vycházky do nejbližšího okolí školy, aby se žáci seznámili také se synantropními druhy. Při vycházkách by se učitel neměl soustředit pouze na prezentaci jednotlivých druhů, ale měl by upozorňovat na jejich vzájemné vazby a také na vliv lidské činnosti. Vhodným doplňkem vycházek je sledování bioindikátorů, pozorování sezónních změn (při opakované návštěvě téže lokality) a další ekologicky motivované činnosti.
Vyžadují dobré znalosti nejen morfologie rostlin, ale i schopnost orientace v terénu v odborné botanické literatuře. Vyučující je v naprosto jiné roli než před tabulí. Měl by být schopen říci žákům, že některé poznatky nemůže říci okamžitě, protože například určovaná rostlina postrádá některé znaky, které jsou k určení nezbytné.
Tradičním způsobem práce s rostlinami je určování rostlin podle botanického klíče. Určovacích pomůcek existuje celá řada, vznikaly v různých dobách a mají tomu odpovídající úroveň. Nejpopulárnější je dílo Františka Polívky, které se dočkalo 19 vydání. Dosud velice používané a velmi kvalitní je dílo Josefa Dostála Klíč k úplné květeně ČSR. Obsahuje takřka úplný výčet naší květeny. Pro školy se doporučuje klíč Jaromíra Kliky. Obsahuje výběr našich nejrozšířenějších druhů. Určování podle tohoto klíče je poměrně snadné. Podobným klíčem je i publikace Ludka Faustuse a Františka Polívky. Toto dílo se považuje za tzv. školní klíč, podle kterého však nelze určit všechny druhy rostlin rostoucí na našem území, ale jen jejich necelou třetinu — jsou to ty, které považují autoři pro žáky za nejdůležitější. Nejpodrobnějším a nejkvalitnějším dílem je rozsáhlá publikace Josefa Dostála Nová květena ČSSR. Z uvedených prací je nejnovější a nejkomplexnější. Skládá se ze dvou objemných dílů, které sotva poslouží jako určovací pomůcka do terénu. V tomto klíči se již objevuje nová botanická terminologie, která se týká jen některých druhů rostlin. Např. sasanka narcisokvětá se nově jmenuje větrnice narcisokvětá. Nová jména se většinou zatím nevžila, stále se spíše používá starší terminologie uváděné např. v již uvedeném starším klíči Josefa Dostála. (Podrobnější citace viz oddíl VII této příručky.)
Při určování rostlin platí několik stálých zásad: nejdříve se seznámíme s určovací pomůckou. V úvodu někdy bývá návod k určování rostlin (např. citovaný J. Klika, L. Faustus a F. Polívka) a morfologický slovník, většinou s kresbami jednotlivých detailů. Používaná terminologie je závazná. Např. složené listy se skládají z jednotlivých lístků, ty tvoří zpravidla dva proti sobě jařmo. Takže jednoduchý list, ač je malý, nenazveme lístkem, ale malým listem. V případě problémů se vždy obrátíme o radu právě na onu morfologickou kapitolu.
Většina botanických klíčů je dichotomických — tj. dvoucestných. Klíč tedy zpravidla nabízí dvě možná řešení, avšak jen jedno je správné. U J. Dostála může být možností řešení víc než dvě. Vždy je nezbytné si pozorně přečíst obě (či více) možnosti řešení. Někdy se zdá, že naprosto přesně platí první varianta, než zjistíme, že ta druhá je ještě mnohem přesnější. Každý botanický klíč pracuje se spoustou zkratek, značek či vysvětlivek — je nezbytné se s nimi seznámit. Např. u Klikova klíče a klíče Faustus-Polívka je uveden paragraf, který jednoznačně označuje rostlinu zákonem chráněnou.
Snažíme se určovat rostliny pokud možno v kompletním stavu — tedy i s květy, popřípadě s plody. U začátečníků je to zvláště důležité. Čím je rostlina kompletnější, tím větší máme naději na úspěch, tj. na správné určení. Vlastní určování je činnost náročná na pozornost. Někdy musíme volit cestu poněkud nejistou, nevíme-li, zda jsme další cestu zvolili správně. V každém případě si však zapisujeme „odvolávky“, tj. čísla, která jsme během určování zvolili. Dojdeme-li k nesprávnému cíli, vše si znovu zopakujeme a zjistíme, kde jsme chybovali. Nezbytnou pomůckou při určování rostlin je lupa, lépe dvě s různým zvětšením (více zvětšující by měl mít učitel). Užitečná je preparační lupa.
Písemný záznam určování s upozorněním na některé detaily (popřípadě s kresbou) považujeme za podmínku svědomité práce. Začátečníci vždy začínají důsledně u čísla 1 variantami la a lb. Nejčastěji váháme u termínu svrchní a spodní semeník (seznamte se s nimi) a pravidelný a souměrný květ (pravidelným květem lze proložit více rovin souměrnosti než jednu, souměrným květem jen jednu). Při nacvičování určování rostlin lze použít tzv. zpětnou cestu, jestliže určovanou rostlinu dobře známe. V rejstříku si najdeme její rodové, popřípadě druhové jméno, nalistujeme místo v klíči, kde je uvedena, a postupujeme nazpátek, až dojdeme k jedničce. Lze to zpravidla jen výjimečně použít tam, kde se určování nedaří a kde chceme nalézt chybu. Zdá se rozumné žáky na tuto možnost neupozorňovat (pokud na to nepřijdou sami).
Někdy nezkušený vyučující dostane do rukou neúplnou rostlinu, aniž by si to uvědomil. Příkladem je mák vlčí (a jiné druhy rodu mák). Ten má tzv. „prchavý“ kalich, který odpadne při rozvíjení květu. Pak květní obaly — v tomto případě už jen lístky korunní — lze někdy považovat za lístky okvětní, což je nesprávné. Při určování rostlin velice pomohou některé základní morfologické a systematické znalosti — např., že dvouděložné mají květ stavěný podle čísla pět (odvozeně podle čísla dvě) a žilnatinu listů síťnatou a jednoděložné rostliny mají květ stavěn podle čísla tři a žilnatinu listů souběžnou. Pak lze začít určovat až u skupin dvouděložných nebo jednoděložných — podle toho, jak jsme se rozhodli. Zkušení botanici někdy znají i čeleď, kam určovaná rostlina patří. Pak lze začít určovat již u oné čeledě a určování je mnohem snazší. To však již vyžaduje dlouhou praxi, pozorovací talent, základní znalosti a skutečný zájem o botaniku.
Učitel by měl ve svých žácích pěstovat zájem o přírodu a úspěch při určování rostlin je bezpečnou cestou k jeho probuzení. Určování rostlin je stejně atraktivní způsob poznávání okolního světa jako práce s počítačem — jen s tím rozdílem, že naším pomocníkem je místo složité elektroniky „jen“ kniha — klíč k určování rostlin.
Herbáře
Vhodným doplňkem výuky přírodopisu je sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. Ke sběru využijeme specializované botanické exkurze a vycházky i víceúčelové exkurze, školní výlety apod.
Žáky důrazně upozorníme, že nelze sbírat rostliny chráněné a žádné rostliny v chráněných územích (SPR, CHKO, NP) — a sami toto pravidlo naprosto důsledně dodržujeme! Pro chráněná území je potřeba mít zvláštní povolení, jinak se vystavujeme nebezpečí pokuty a především se dopouštíme neodpustitelného prohřešku na ochraně přírody. V této souvislosti se nabízí využití fotodokumentace, která má nezastupitelné místo ve výuce přírodopisu a biologie na všech stupních škol. Navíc se tak podporuje i zájmová činnost žáků.
Dobře sebraný a preparovaný materiál je předpokladem jeho úspěšného využití k demonstračním účelům (ukázky morfologických a anatomických znaků, určování rostlin).
Rostliny sbíráme do igelitových sáčků pokud možno celé i s kořeny, oddenky, květy a plody. Velké rostliny skládáme. Semena, plody a šišky je možné sbírat do papírových sáčků. Před založením do sušících papírů (piják, novinový papír) rostlinám dáváme konečný tvar a každou složku označíme lístkem s uvedením lokality. K psaní používáme obyčejnou tužku, která se nerozpíjí. Založený materiál překládáme, abychom zabránili případnému zplesnivění.
Rostliny nejčastěji uchováváme v suchém stavu jako herbářové položky (lisování). Herbářová položka je vylisovaná rostlina nebo její část umístěná na tvrdším papíře (čtvrtka nebo balicí papír) označená schedou (etiketou).
Herbářová scheda je menší lístek papíru obsahující základní údaje:
název rostliny (česky i latinsky včetně autorské zkratky), naleziště (nejdůležitější údaj): geografické určení místa, okres nebo obec, stanoviště: např. louka, okraj příkopu, rašeliniště, rumiště, datum sběru, jméno sběratele (případně determinátora, tedy toho, kdo správnost určení revidoval).
Schedy se dříve popisovaly na psacím stroji, dnes je vhodné vytvořit si šablonu v počítači v některém z textových editorů a tu doplňovat a tisknout. Stále dobře poslouží pro vyplňování i obyčejná tužka a nebo tuš. Zcela nevhodné jsou fixy, inkoustová pera, propisovací tužky. Rostliny připevňujeme proužky lepenky (nejsou vhodné izolepy ani přímé lepení lepidly). Položky uchováváme na suchém místě, nejlépe ve skříni, kde se na ně tolik nepráší. Doplňkem herbářů je sbírka šišek, semen a plodů, větviček s pupeny.
Skelní herbář slouží především k demonstračním účelům a napomáhá při zvyšování a rozvoji praktických znalostí rostlin. Pro výukové účely je vhodné mít stejné položky ve více exemplářích (jako multiplikáty). Herbářové sbírky učitel využije především při probírání systému rostlin. Ekologické herbáře pak obsahují rostliny z nejrůznějších biotopů (rumiště, rašeliniště, listnatý a jehličnatý les apod.).
Mechorosty lze na rozdíl od většiny krytosemenných rostlin sbírat po celý rok, dokonce i v zimě, pokud není sníh. Při sběru dbáme na to, aby byli sbíráni jedinci s vyvinutými tobolkami. Tomu přizpůsobíme období sběru, např. ploníky sbíráme koncem léta a na podzim, na jaře jsou zase na rostlinách patrné pohlavní orgány. Mechy, které tvoří polštáře, odebíráme z jednoho místa v malém množství, neboť poměrně pomalu dorůstají.
Sebrané mechové rostliny ukládáme do papírových sáčků nebo do obálek se schedami. Mechorosty nikdy nelisujeme. Při zpracování nejlépe čerstvého, ale i herbářovaného materiálu používáme binokulární lupu.
Pro výuku morfologie a zejména pak anatomie rostlinný materiál uchováváme ve fixačních a konzervačních tekutinách. V obou případech dochází k rychlému usmrcení materiálu. Konzervační činidla navíc slouží ještě k dalšímu uchovávání celých rostlin nebo jejich částí. Materiál uchováváme v uzavřených lahvích se zátkou. Důležitý je poměrně velký objem tekutiny (50-70x větší než je objem fixovaného materiálu). Nejpoužívanějšími fixačními činidly s neomezenou délkou fixace jako konzervační činidla jsou formaldehyd (formalín) a etanol. Objekty fixované a konzervované v 3% – 4% formalínu lze přechovávat velmi dlouho. Uchováváme je v hnědě zabarvených lahvích s práškovitým uhličitanem vápenatým (CaCO3) na dně. Etanol pro sbírkové účely (70%) je vhodný pro fixaci a konzervaci materiálu pro výuku morfologie rostlin a velkých objektů. Je určitou nevýhodou, že pletiva ztvrdnou a před použitím je potřeba namočit konzervovaný vzorek do vody. Další nevýhodou je uvolňování barviv (zvláště u rostlin). Jestliže máme zájem zachovat barvy např. květů rostlin, používáme 2% roztoku síranu měďnatého, modré skalice (CuH) do něhož přidáme několik kapek kyseliny octové a formalínu.
Pořízení herbáře není nákladné a můžeme si jej zhotovit svépomocně. Herbáře nahrazují čerstvý rostlinný materiál a alespoň částečně eliminují sezonní aspekt ve výuce botaniky. Při šetrném zacházení jsou herbářové položky trvalou součástí školních sbírek po řadu let. Již na základní škole je zakládání herbářových sbírek spojeno s vytvářením správných dovedností při sběru rostlinného materiálu, jeho zpracování a způsobu uložení.
Beseda s odborníkem
Pro žáky může být velmi zajímavá beseda s někým, kdo se zabývá chovem nebo studiem obratlovců (např. rybářem, zootechnikem, kynologem ap.). Pro žáky to může být názorný příklad, že teoretické poznatky mají své praktické uplatnění, a často také zjistí, že skutečná profesionalita (v jakémkoliv oboru) znamená hlavně systematickou práci, podloženou bohatými znalostmi a zkušenostmi.
Ekologicky motivované aktivity
Vhodným a didakticky velmi účinným doplňkem výuky mohou být různé ekologické hry a modelové simulace. Omezený prostor této příručky bohužel neumožňuje uvést konkrétní příklady, protože zmíněné hry většinou vyžadují podrobné návody. Zájemci o tyto nové didaktické formy obdrží bližší informace v jakémkoliv středisku ekologické výchovy, nebo mohou kontaktovat například místní organizaci Českého svazu ochránců přírody či jiných ekologických iniciativ nebo přírodovědná zařízení Domů dětí a mládeže. Zde získají informace i o dalších ekologicko-výchovných projektech pro školy (např. projekt „Modré z nebe“, „Wild“, soutěž „Zelená stezka — zlatý list“ ap.).
VIII. Doporučená literatura pro učitele
Anděra, M. (ed.): Svět zvířat I — XII. Albatros, Praha, vychází od roku 1997.
Anděra, M., Horáček, I.: Poznáváme naše savce. Mladá fronta, Praha 1982.
Baruš, V. a kol.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, díl 2 — Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. SZN, Praha 1989.
Baruš, V., Oliva, O. a kol.: Mihulovci a ryby 1 a 2. Academia, Praha 1995. Boháč, D., Ošmera, S., Papáček, M.: Cvičení z biologie pro II. ročník gymná zia. SPN, Praha 1984.
BÓHRINGER, M., JÖRG, G.: Ochrana rostlin. Blesk, Ostrava 1995.
Bouchner, M., Berger, Z.: Lovná zvěř. Aventinum, Praha 1991.
Cihař, J. a kol.: Příroda v ČSSR. Práce, Praha 1988.
ČERNOHORSKÝ, Z.: Základy rostlinné morfologie. 3. vyd., SPN, Praha 1967.
ČERNOHORSKÝ, Z.: Základy soustavné botaniky I. 3. vyd., SPN, Praha 1973.
ČEŘOVSKÝ, J., PETŘÍČEK, V.: Rukověť ochránce přírody. SZN, Praha 1985.
ČIHAŘ. J. a kol.: Příroda v ČSSR. Práce, Praha 1976.
Dobroruka, L., J.: Zvířata z celého světa — Poloopice a opice. SZN, Praha 1979.
DOSTÁL, J.: Klíč k úplné květeně ČSR. NČSAV, Praha 1958
DOSTÁL, J.: Nová květena ČSSR. Academia, Praha 1989.
Eisenreich, W., Eisenreich, D.: Turistický průvodce přírodou. Príroda, Brati slava 1997.
FARB, R: Ekologie. Mladá fronta, Praha 1977.
FAUSTUS, L., POLÍVKA, F.: Botanický klíč. SPN, Praha 1984.
FAUSTUS, L., POLÍVKA, F.: Klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin. SPN, Praha 1975.
Gaisler, K.: Zoologie obratlovců. Academia, Praha 1983.
GAZDA, J., STŘIHAVKOVÁ, H., TOBĚRNÁ, V.: Základy soustavné botaniky II. SPN, Praha 1976.
Gerstmeier, R.: Steinbachův velký průvodce přírodou. GeoCenter, Praha 1994.
Hanzák, J., Felix, J., Frank, S., Vostradovský, J.: Světem zvířat IV. Albatros, Praha 1976.
Hanzák, J., Heráň, I.: Přehled soustavy a české názvy savců. Lynx, n. s. T., sup- p1. IV. Národní muzeum, Praha 1975.
HEJNÝ, S., SLAVÍK, B. (eds.): Květena ČSR. 1.- 5. díl, Academia, Praha 1988— 1997.
Hofmann, J., Novák, J.: Velký atlas akvarijních ryb. Brázda, Praha 1998.
Horáček, I.: Létající savci. Academia, Praha 1986.
Chinery, M. a kol.: Flóra a fauna Evropy. Slovart, Praha 1998.
KLIKA, J.: Klíč k určování rostlin. SPN, Praha 1965. (Rukopis přepracovali J. Holub, J. Houfek, V. Jirásek, J. Chrtek, F. A. Novák.)
Kolektiv: Dětská ilustrovaná encyklopedie II., Zivý svět. Slovart, Bratislava, 1995.
kolektiv: Obratlovci - encyklopedický průvodce světem zvířat. Nakladatelský dům OP, Praha 1994.
kolektiv: Velká kniha živočichů. Príroda, Bratislava 1997.
kolektiv: Velký atlas živočichů. Príroda, Bratislava 1993.
KŘÍSA, B., PRÁŠIL, K. (eds.): Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. PřF U,K (skriptum), Praha 1994.
MARTINOVSKÝ, J., POZDENA, M.: Klíč k určování stromů. SPN, Praha 1987.
PAZOUREK, J.: Atlas anatomické stavby rostlin. SPN, Praha 1986.
Pelikán, J. a kol: Naši savci. Academia, Praha 1979.
POLÍVKA, F.: Klíč k určování rostlin, vyskytujících se u nás nejčastěji. Dodatkem k rostlinopisu pro nižší střední školy. Nakl. R. Promberger, Olomouc 1935.
PORRITT, J.: Zachraňme naši Zemi. Brázda, Praha 1992.
PYSEK, P., PRACH, K. (eds.): Invazní rostliny v české flóře. Zprávy CBS, Pra ha 1997.
ROSYPAL, S. a kol.: Fylogeneze, systém a evoluce organismů, SPN, Praha 1992.
ŘEHÁK, B.: Vycházky do přírody. SPN, Praha 1968.
SLAVÍKOVÁ, J.: Ekologie rostlin. SPN, Praha 1986.
SLAVÍKOVÁ, Z.: Morfologie rostlin. 2. vyd., SPN, Praha 1990.
STREJČEK, J., KUBÍKOVÁ, J., KŘÍŽ, J.: Chráníme naši přírodu, SPN, Praha 1983.
STŘIHAVKOVÁ, H.: Praktikum z botaniky. SPN, Praha 1978.
VOTRUBOVA, O.: Anatomie rostlin. Karolinum, Praha 1996.
Reichholf, J.: Savci. Knižní klub, Praha 1996.
Sedláček, K. a kol.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, díl 1 - ptáci. SZN, Praha 1988.
Sigmund, L. a kol. : Zoologie strunatců. Karolinum, Praha 1994.
Smrčková, L., Smrček, M.: Začínáme se zvířaty. SZN, Praha 1990.
Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985—1989. HH, Praha 1997.
Štěrba, O.: Pramen života. Panorama, Praha 1986.
Veselovský, Z.: K Pramenům Orinoka. Panorama, Praha 1988.
Veselovský, Z.: Výlet do třetihor. Mladá fronta, Praha, 1986.
Časopisy: Akvárium-terárium, Chovatel, Vesmír, Živa
IX. Produkce Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o.
Nakladatelství ČGS vydalo v první edici řady NATURA tyto učebnice přírodopisu pro základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií v edici Natura.
• Organismy — prostředí — člověk. Učebnice pro 9. ročníky základních škol. Autoři J. Stoklasa, V. Čížková a kol., 64 str., formát A4, 69,- KČ, Praha 1996. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-86034-02-X.
• Botanika 1 (Nižší rostliny a houby). Autoři M. Maleninský, B. Škoda, 40 str.,
formát A4, 74,- Kč, Praha 1997. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-86034-12-7.
• Zoologie 1 (Bezobratlí). Autoři M. Maleninský, J. Smrž, 64 str., formát A4, 82,- Kč, Praha 1997. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-
86034-1 4-3.
• Botanika 2 (Vyšší rostliny). Autorky M. Švecová, V. Toběrná, 64 str., formát A4, 83,- Kč, Praha 1998. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN
80-86034-28-3.
• Zoologie 2 (Obratlovci). Autoři M. Maleninský, J. Novák, 64 str., formát A4, 85,- Kč, Praha 1999. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-
86034-33-X.
• Geologie. Autor P. Jakeš, 64 str., formát A4, 85,- Kč, Praha 1999. Učebnice
má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-86034-30-5.
V nově zpracované řadě vyšlo dosud:
- Přírodopis pro 6. ročník (Bakterie, řasy, houby, bezobratlí). Autoři M. Maleninský, Jaroslav Smrž, Bohdan Škoda. 104 s., formát A4, 119 Kč, Praha 2004. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-86034-56-9.
- Přírodopis pro 7. ročník (Zoologie 2, Botanika 2 – obratlovci, vyšší rostliny). Miroslav Maleninský, Jindřich Novák, Milada Švecová, Věra Toběrná. 128 s., formát A4, 139 Kč, Praha 2006. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN 80-86034-66-6.
- Přírodopis pro 8. ročník (Člověk), Autoři Miroslav Maleninský, Blanka Vacková.72 s., formát A4, 119 Kč, Praha 2005. Učebnice má schvalovací doložku MŠMT ČR. ISBN80-86034-41-0.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář